Slovníček pojmů

Kromě používání zdrobnělin, o kterých už jsem tu psala, začal děda používat také slova, která ani já ani máma neznáme, zatímco on je považuje za naprosto normální. Nevím, jestli to už funguje skleróza, každopádně naše debaty probíhají poslední dobou velmi zajímavě.

"Pocem, potřebuju něco vobtáhnout," zavolá mě děda třeba.

"Co že potřebuješ?" zeptám se, když přijdu.

"Tady to mi vobtáhni," podá mi děda papír s nějakým dopisem.

"Co že s tím mám udělat?" nechápu.

"Vobtáhni mi to, dvakrát."

"Jako okopíruj?" ptám se.

"Vobtáhni," přitaká děda.

Problém ovšem nastává, že děda používá tohle slovo jako synonymum pro kopírování i skenování, takže je občas docela rébus rozeznat, co po mně tedy opravdu chce. Občas tedy řekne, že to chce "vobtáhnout do počítače", což tedy znamená oskenovat.

Dalším častým slovem je slovo špágly. Pokud nevíte, o co jde, jsou to prosím nedopalky od cigaret. Náš děda se totiž z jakéhosi podivného důvodu rozhodl, že budeme na chalupě pálit v kamnech i nedopalky, místo abychom je házeli do popela jako celá dlouhá léta. A tak vždycky nabádá mámu: "Nezapomeň spálit špágly!"

Kromě těchto novotvarů taky děda některá slova záměrně (!) komolí, případně je nahrazuje jinými. Tím myslím například to, že modemu říká modul, počítači pičítač, set-top-box nazývá septobox a podobně. Občas mám problém mu rozumět (a nejen proto, že právě něco žvýká), a tak si říkám, co si asi myslí lidé, kteří ho tak dobře neznají, když s ním mluví.

A ještě na závěr drobná poznámka o již zmiňovaných zdrobnělinách a dětské mluvě:

Před chvílí děda seděl v kuchyni na lavici a vedle něj stála moje připravená kabelka. Ovšem proto, že náš děda s oblibou sbírá a kumuluje všechny možné reklamní letáky, kabelka po nich sklouzla a spadla na zem. Děda se na ni podíval a zakřičel: "Hapinkalo!" Ale tedy ne, že by ji zvedl. To přísluší nám mladším, pochopitelně.