"Ty seš eště naživu?"

Stala se mi zajímavá věc. Šla jsem se do koupelny umýt, zavřu za sebou, svlékám se, najednou se dveře otevřou, nakoukne děda, sjede mě dlouhým pohledem od hlavy až k patě a zeptá se: "Ty seš eště naživu?!" Chvíli na něj šokovaně zírám, načež on dodá rozverně: "Kuk!" zase zavře a odejde. Vysvětlete mi to někdo, prosím, protože to evidentně nechápu.

Ovšem faktem je, že náš děda mi do koupelny vchází celkem jak se mu zlíbí, koneckonců byt je jeho, že, tak co by si nešel kam se mu zrovna zachce. Vždycky si přitom vzpomenu na Cimrmanskou Švestku a na "neschopnost udržet myšlenku" a "neschopnost myšlenku opustit".  Našeho dědu totiž často něco napadne a on to okamžitě musí uskutečnit, i kdyby měl jít přes mrtvoly. Možná je rád, že ví, co že to chce udělat, ale připadá mi, že tak senilní ještě není, každopádně když třeba máma vaří oběd a dědu napadne, že by měl vysypat popelník do odpadků, tak to prostě jde okamžitě uskutečnit, a řeknu vám, naše kuchyně rozhodně není takových rozměrů, aby se v ní vyhnuli dva lidi, natož když je jeden starý neohebný. A tak musí máma opustit prostor u sporáku, protože děda se žene s popelníkem ke koši. Stejně to funguje i s odečty. Náš děda, bývalý jaderný fyzik, je totiž posedlý různými statistikami, a tak doma i na chalupě měří teplotu a tlak vzduchu, vše si zaznamenává do tabulek a pro jistotu ještě porovnává s oficiálními teplotami uváděnými na teletextu České televize. Odečítá vždycky ráno v osm, pak ve dvě odpoledne a v deset večer. A když takhle zjistí, že už je čtvrt na tři a tudíž na teletextuuž budou údaje z druhé hodiny, může se zrovna dít cokoliv, klidně můžeme právě sedět u nedělního oběda, ale děda se prostě zvedne a jde si odečíst. Ovšem odečty tlaků a teplot jsou málo, a tak začal odečítat ještě teploty na stoupačkách v koupelně a zaznamenává si, jak topí Pražská teplárenská a s jakou závislostí na vnější teplotě. Nevím, v kolik hodin si dělá tyhle odečty, ale už několikrát se mi stalo, že jsem se myla a děda vtrhl do koupelny s teploměrem, aby si změřil teplotu na stoupačce. Tyhle návštěvy mi nebyly moc příjemné, i když popravdě řečeno nevím, jak moc mě v ten okamžik děda vnímá, mám dojem, že je plně soustředěn na měřené údaje a vlastně si ani nevšímá, že se tam právě sprchuji nebo převlékám, každopádně jsem se rozhodla, že si budu radši v koupelně zavírat (u nás doma se totiž koupelna většinou jen přivírala, protože když byla naše kočka ještě kotě, nesnášela zavřené dveře a kdykoli se člověk v koupelně zavřel, snažila se dveřmi proškrábat skrz. Jen děda se vždy důsledně v koupelně zavíral, ale mě ani v dětství ani kdykoli jindy rozhodně nenapadlo lézt za ním do koupelny, že :D ). Chtěla jsem si pro jistotu i zamykat, ale to jsem po ohledání našich komunistických dveří s prapodivným komunistickým zámečkem radši zavrhla, protože jsem se bála, že jakmile bych se zamkla, už bych se odtamtud nedostala. A tak jsem jen doufala, že zavřené dveře pro dědu budou znamením, že nechci, aby za mnou lezl. Ale jak jsem zjistila, nějak to nefunguje. No co už, přece nebudu svým sprchováním ohrožovat přesnost naměřených údajů!