Taková normální neděle

Ve všední dny není čas ani síla, a tak se o víkendu, kdy nejedeme na chalupu, vyžívám v piglování za týden až dva zasviněné domácnosti. Na sporáku vře voda na krtka do koupelnového odpadu, pračka vypouští vodu po posledním máchání, já po vycídění toalety sejmu víko od nádržky, vhodím dezinfekční tabletu, přiklopím víko, zašroubuji takový ten splachovací čuft a cvičně spláchnu. A hle, nádrž se neplní, voda volně protéká. Odšroubuji čuft, sejmu víko, popotahuji za různá hýblata ukrytá uvnitř složitého mechanismu. Bez úspěchu. Voda z čajníku na sporáku šplouchá tak, že je to slyšet až na toaletě.
„Dědo, protéká nám záchod!“ volám a běžím vypnout plyn.
„Coooooo?“ zní tradiční odpověď na nahlášení závady.
Chvíli se nic neděje, jdu tedy věšet prádlo. Kolem koupelny projde tatínek, aby se na toaletě přesvědčil, že nekecám.
Prádlo je pověšeno a já zamířím na toaletu nabídnout pomocnou ruku. Děda stojí nad nádržkou a v hlubokém zadumání do ní civí. Po špičkách se odplížím, abych nerušila.
Za chvíli se za mnou vynoří a nasupeně se ptá: „A odkud je tohle?“ V ruce výhružně třímá takovou tu kulatou plastovou věc s křížem na konci, co se s ní odšroubovává splachovací čuft.
„To je klíč na ten splachovací knoflík,“ vysvětluji a jdu názorně předvést.
„Aha, to ani nevím, že máme,“ diví se děda.
„Obvykle to visí v igelitovém sáčku na háku, na který věšíme hadici od luxu. To se divím, že sis toho při každotýdenním vysávání nevšiml,“ opáčím.
Šumění vodopádu z toalety po chvíli utichá. „Pojď si to zašroubovat,“ volá děda.
Vítězství ducha nad hmotou tentokrát kupodivu netrvalo ani hodinu.

Taková normální sobota

Sobotní poledne. Matka klohní oběd, synáček sedí u počítače a surfuje.
Matka volá: „Nalévám polévku!“ 
Chlapec přiběhne a hlásí: „Mám tam nějaký středověký bojovníky a ti se pořád dokola mydlí. A já nevím, jak se toho zbavit,“ přešlapuje bezradně u kuchyňské linky.
Matka upustí naběračku neboli šufánek: „Tak já se na to jdu kouknout.“
Přijde k počítači a zjistí, že hoch spustil jakousi akční hru, kterou tam kdysi nainstalovala dcera. Naštěstí nepochopil, že po něm anglicky hovořící hra požaduje vytvoření hráčského profilu, takže se nedostal dál. Matka hru ukončí a protože nemá ráda bojové hry a navíc dcera už s nimi nebydlí, hru odinstaluje.
Vrátí se do kuchyně, kde hošík vyzvídá: „Co to bylo?“
„Nějaká Klářina hra. Proč jsi ji vůbec spouštěl?“
„Z blbosti,“ zní logická odpověď.
Doufám, že někdy z blbosti neodinstaluješ operační program, pomyslí si rezignovaně matka a pokračuje v nalévání polévky.

Osoby v této krátké příhodě byly zaměněny tak, aby se v nich vyznali jen zasvěcení :).

Odsávač

Asi před osmi lety nám v domě rekonstruovali vzduchotechniku a firma nabízela nájemníkům kuchyňské odsávače včetně montáže ve třech cenových kategoriích. Protože tomu nerozumím a děda ani před sedmdesátkou nepatřil mezi zařizovací typy, požádala jsem ho, aby objednal ten prostřední odsávač, že ho zaplatím.

Uplynul týden, dva, tři, nic se nedělo. Nesměle jsem se tedy dotázala, co bude s tím odsávačem.

"Já jsem ho neobjednal," zněla odpověď.

"Proč, prosím tě?" podivila jsem se.

"No prostě jsem ho neobjednal."

Od té doby si pravidelně při úklidu kuchyně ventiluji vztek výkřiky o hnusném mastném nikotinovém povlaku na celém nábytku, kořenkách, kytkách...

Má včerejší plodná debata s dědou byla pravděpodobně inspirována reakcí C. na mé tradiční sobotní úklidové láteření: "Tak já ti ten odsávač koupím k narozeninám."

Děda si to nechal projít hlavou, ubezpečil se, že opravdu o žádné změny ve svém padesát let nerekonstruovaném bytě nestojí, a v pondělí večer náhle a bez úvodu zahlásil: "Stejně je ten odsávač k ničemu."

"No, když není, nebo když je, ale nezapne se, tak jo," odtušila jsem. Pak jsem mu vysvětlila, že když se spustí, vcucává vzduch i s mastnými výpary, podobně jako vysavač.

"Stejně se teď pořizovat nemůže," nechtěl to děda vzdát a nevyvedlo ho z míry ani to, že mám narozeniny až za osm měsíců.

"Proč?"

"Napřed se musí vyměnit ta mřížka. Ta je celá rezavá."

"Jaká mřížka?" nechápala jsem.

"Nahoře na střeše je ta šachta zakrytá mřížkou, aby tam nelezli holubi. A ta je celá rezavá."

No co se na to dá říct? Usoudila jsem, že slova jsou zbytečná.