Pages

0 reakcí

Dráty

Jsou tomu už asi dva měsíce, co moje máma po příjezdu na chalupu shledala, že jeden ze čtyř drátů, které vedou elektřinu od vedení u silnice do naší chalupy, patrně urezl a leží nám volně v zahradě. Děda tedy zamířil ke skříni s pojistkami, chvíli sledoval veselé poblikávání elektroměru, načež mávl rukou: "To je dobrý, obě fáze jdou, je to jenom nulák." Zjištění, že nejde o životu nebezpečnou poruchu, která by mohla nevinného zahradníka seškvařit na uhel, pro něj znamenalo, že není třeba to řešit a odešel po svých odečtech srážek, tlaků a teplot.
Po 14 dnech jsme přijeli na chalupu všichni i s C., který se hned pokoušel drát sundat úplně, nebo ho aspoň stáhnout ze stromu, aby se nebimbal nad vjezdem do garáže. Zkoušel se drátu opatrně dotknout, zatímco ho děda ujišťoval, že ho to nekopne, je to přece nulák. C. si přesto radši vzal kleště, sundal drát a zeptal se dědy: "No jo, ale když je tohle nulák, co je pak ten druhej drát, přes kterej tenhle spadnul?" Děda opáčil: "Cóóó? On přes něco spadnul?" C. mu tedy ukázal, že je drát nahoře zaklesnutý přes druhý, zatím ještě držící drát. "Tam se muselo něco zkratovat, ne?" ptal se C. našeho dědy, vyučeného elektrikáře. Ten opět otevřel pojistkovou skříň a zmateně do ní hleděl, posléze se v ní chvíli rýpal zkoušečkou, kterou přikládal i k visícímu drátu. "To je divný," prohlásil pak zamyšleně. "Já vůbec nevim, co ty dva dráty sou zač... Ale všechna elektrika funguje," dodal pak, což u něj v praxi znamená, že netřeba si dělat vrásky.
Než jsme odjížděli na dovolenou, máma za mnou přišla, ať jí najdu číslo na blízké elektrikáře. Po chvíli googlení jsem jí tedy předložila telefonní čísla na 3 elektrikáře v okolí naší chalupy, z toho jednoho přímo v nejbližší vesnici. Dostala jsem vynadáno, že jsem úplně blbá, že mám najít číslo přímo na techniky ČEZu, že přece sídlí hned v nejbližší vesnici. Oznámila jsem jí, že tam ČEZ přece už asi 10 let nesídlí, že na místě, kde měli pobočku, je teď přece cukrárna. Máma se zamyslela a pak mi řekla, ať aspoň najdu techniky v 17 km vzdáleném okresním městě.Na googlu jsem tedy našla pobočku ČEZu v našem okresním městečku, měli tam ale pouze kontakty na obchodní zástupce. Sdělila jsem mámě, že tam techniky nemají a že se poruchy asi mají hlásit přímo na hlavní celostátní poruchovou linku 840 850 860. Bylo mi vynadáno, že jsem naprosto neschopná, že ty linky tam někde napsané být musí a že si to tedy máma najde sama.
Nenašla a děda odjel na chalupu bez telefonního čísla. Máma ho pak z dovolené telefonem zbuzerovala, ať se tedy na číslo zeptá souseda, ten že ho bude vědět. Zeptal se, číslo získal (linku 840 850 860), ale nezavolal jim. Když jsme přijeli, děda nám sdělil, že elektrikáře zavolat nemůže, protože je v pojistkové skříni rozbitá jedna z objímek na pojistku a že tu musí nejdřív vyměnit. 
"Proč? Vždyť je to v té pojistkové skříni, která celá patří elektrikářům, to je jejich problém, že je tam něco rozpadlý, ne? Správně by to mělo bejt celý zapečetěný," mínila máma. 
"To sice jo, ale to tam prostě nemůže bejt takhle, to musíme nejdřív spravit," trval na svém děda a když jsme jeli na velký nákup, vrazil mi do ruky zaprášenou keramickou objímku s tím, že přesně ví, kde ji mám sehnat. Navigoval mě, že pod poštou projdu do průjezdu a tam je napravo servis sekaček a nalevo elektrotechnický materiál, tak tam že mám objímku splašit. Nejprve jsme tedy zkusili zastavit se v obyčejném železářství. Pán u pultu se na objímku koukl přes brýle, pak nad brýlemi, pak se podrbal na čele a prohlásil:
"Ale prosimvás, tohle je tak stará objímka, že už se to dávno nevyrábí, to nikde neseženete!"
Přesto jsme ale zamířili k poště. Uvědomovala jsem si, kde je servis sekaček, takže jsem šla víceméně najisto. Prošli jsme do průjezdu... a nalevo od opravny sekaček se na nás smála jakási astrologická apatyka. Usoudili jsme, že tam asi pojistkovou objímku neseženeme, a vrátili se s nepořízenou domů. Děda se tvářil trochu jako by nám nechtěl věřit, že jeho obchod s elektrotechnickým materiálem, kde byl naposled před 15 lety, už není tam kde býval, a prohlásil, že tedy musí objímku sehnat někde jinde. Zatím nám prostě bude v zahradě volně viset drát, a to, že nám tu a tam jen tak z plezíru bez viditelného důvodu vyletí pojistky, to je taky jen malá kosmetická vada.

0 reakcí

Provensálská perlička

Dovolte mi trochu odbočiti od tématu dědeček, aneb malá dovolenková perlička z Provence.

Na dovolené jsme týden bydleli v zapadlém domečku kousíček od vesničky Vaugines, nádherné malebné vísky, kterou jsme první den ráno asi hodinu prolézali a prozkoumali každou její uličku.
O několik dní později jsme autem svištěli vesnicí Ménerbes, když tu matinka vykřikla: "Ménerbes! Tady bydlí Peter Mayle!" s vzápětí opět vyjekla: "Hele, fotbalový hřiště! Mayle bydlí v druhým domku od fotbalovýho hřiště!" a pak už následovalo jen zuřivé cvakání spouště foťáku.
Po příjezdu, při sumírování vzpomínek a fotek, máma googlila informace o Peteru Maylovi. A dočetla se v článku datovaném dva dny před naším příjezdem do Provence, že Peter Mayle už nebydlí v Ménerbes. Přestěhoval se totiž do Vaugines.