Pátek na chalupě

Přijeli jsme s dědou ještě za světla. Když jsme tu byli naposledy před třemi týdny s P., v noci mrzlo až praštělo, takže nám přes noc zamrzla voda v nádrži na půdě. Nebyl čas to řešit, jen jsme před odjezdem v koupelně otevřeli kohoutky. Pokud bude teplo, voda roztaje a samovolně vyteče.

Náš děda je specialista na katastrofické scénáře. Když jsme mu situaci nastínili, okamžitě se pustil do plánů, jak vodu v nádrži rozmrazit, a výpočtů, z jakého úhlu a vzdálenosti je třeba působit na spojovací potrubí horkovzdušnou pistolí. Má ujišťování, že tuhé mrazy trvaly jen dva dny a od té doby se teploty přes den pohybují poměrně vysoko nad nulou a lehce mrzne pouze v noci, takže led musel už dávno rozmrznout, se míjely účinkem. Ony ho ty přípravy asi baví.

Přijeli jsme tedy na chalupu vyzbrojeni pro boj s ledem fungl novým ponorným vařičem, zakoupeným náhradou za ten, jemuž při minulém vyloupení garáže zloději odstřihli přívodní kabel. Sluníčko zapadalo za kopec, teplo jak na jaře, zahrada posetá rozkvetlými sněženkami. Děda zašrouboval pojistky, které vozíme s sebou v autě od doby, co nám je jedna ze zlodějských band ve šprýmovné náladě utopila ve vaně s dešťovou vodou, a zatímco jsem z auta vynášela do domu zavazadla, děd odemkl garáž. Pak s těžkým povzdechem prohlásil, že se jde podívat na půdu na to neštěstí.

Po pěti minutách dusotu nad mou hlavou začala pumpa ve studni čerpat vodu do nádrže. Spokojeně jsem si pro sebe broukla, že jsem zase měla pravdu a led ty jarní teploty nevydržel, zavřela jsem kohoutky v koupelně, z nichž se řinula rezavá voda, a pokračovala ve svých obvyklých činnostech – vybalila jsem tašky s potravinami, zavřela a zamkla vrata, zatopila v kamnech v ložnici i v obýváku, vypakovala a zprovoznila televizi a postavila na vařič párky na ohřátí. 

Děd se vrátil z půdy, zapálil si, usadil se do křesla u kamen a s pohledem upnutým na zářící televizní obrazovku hrdě konstatoval: „Tak jednu práci mám hotovou. Voda je rozmražená.“ 

Přiznávám se, nevydržela jsem to a drze jsem prohlásila: „Taky už jsem něco udělala. Všude je zatopeno, televize hraje a párky se ohřívají.“ Děd, neodtrhuje oči z obrazovky, překvapeně prohlásil: „A jó!“ a odložil si vestu z beránka.