Víkendy jsou náročné
Malá, nešikovně řešená paneláková kuchyně. Kuchyňská pidilinka, na jejímž omezeném prostoru přesto (až po dlouholetém trénování) dokážu připravit najednou polévku, hlavní jídlo s přílohou a salát díky pečlivému dodržování Bronštejnovy metody systematického uspořádání předmětů.
Děda si o víkendu rád přispí, a tak snídá až v půl dvanácté, kdy už mám přípravy oběda v plném proudu. Jenže on potřebuje celou plochu kuchyňské linky k namazání dvou housek. Dobrá tedy, vypneme hořáky a suroviny přesuneme na stůl, aby bylo na lince dost místa.
V jednu zvu dědu k obědu.
- Ale dej mi málo, já před chvílí snídal.
Po obědě umyju nádobí a leží na lince v odkapávači. Půl hodiny poté:
- Já ti to nádobí utřu, až okape.
Zkouknu nádobí, nikde ani kapka, ale hraje si s nějakýma drátkama, tak ho nechám.
Uplyne další půlhodina, nic.
Utírám nádobí. Vzhlédne na mě od svých drátků a hraje si dál. Když mám skoro hotovo a zbývají jen příbory:
- Já bych ti to utřel.
- Ale já tu linku potřebuju prázdnou, chci zasít bylinky.
- No tak to máš blbý, he he he.
No jo, musím to brát s nadhledem, ono ho jinak nic moc nepobaví.
