Pages

0 reakcí

1:0

Děda si spolu s ostatními důchodci vystál frontu před školou, v níž se nachází naše volební místnost, už v pátek v půl druhé. My s dcerou jsme s obrovskými modrými obálkami a občankami v pohotovostní poloze naklusaly k urně až v sobotu dopoledne. Doma jsme pak při kávě probíraly převratné události poslední doby, přičemž děda nás obě trumfl. 
- Mě málem nenechali volit. Nevěděli si rady s mou občankou.
- A jakou máš?
- No takovou tu knížku.
- Cože? To ještě existuje? Kdy ti ji vydali?
- V roce 1969.
Zdroj: www.mvcr.cz
- Ta přece už dávno nemůže platit.
- Píšou tam „platnost bez omezení“.
- No jo, ale mezitím se už několikrát občanky měnily. Já jsem si musela pořídit novou, i když její platnost ještě nevypršela. Bez strojově čitelných údajů v občance si ani nevrzneš.
- Ale tahle má platnost „bez omezení“.
Vzpomněla jsem si, jak jsme v létě marně ukecávali pracovnici na jičínském Czech pointu, aby dědovi vydala výpis z čistého trestního rejstříku. Na tuhle knížku to prý neumí, a tak nám nedala. 
Dědův neochvějný argument „platnost bez omezení“ jsem považovala za jeho stařecký rozmar, a tak jsem zagůglila. No tybrďo, on má pravdu, ono to fakt platí!
Zdroj: www.mvcr.cz