Emancipace v praxi

V kuchyni nad kuchyňskou linkou máme už asi deset let světlo, na které děda vždycky s radostí nadává. Koupili jsme ho kdysi, když jsme na tom právě nebyli finančně nejlíp, tuším že v nějaké akci. Problém je v tom, že podlouhlé světlo má na jedné straně zásuvku a na druhé vypínač, tudíž se musí, kdykoli praskne žárovka, celé rozšroubovat, rozebrat na prvočásti, pak se dá teprve vyměnit žárovka a posléze je nejvtipnějším úkolem zase dát celé svítidlo dohromady. Náš děda tuhle práci z duše nesnáší, vždycky poté, co žárovka praskne, několik dní nadává na to, jak blbě je světlo vyrobené, a vzdychá, aby pak věnoval polovinu dne, nejčastěji soboty, rozebírání a opětovnému skládání lampy. Kdyby to ale zvládl sám, ještě by se to dalo zkousnout, on k tomu ale potřebuje, aby mu jedna z nás držela sklo lampy, druhá buď svítila, nebo něco přidržovala nebo aspoň podávala. Z výměny žárovky se tak stává celorodinná bojovka, jen ta kočka spokojeně obchází kolem a nepochybně se nám z celého srdce směje.

A takhle se jednou, pár měsíců tomu už bude, moje máma po prasknutí žárovky naštvala, prohlásila, že přece nebude celý týden vařit při svíčkách, vzala nejbližší šroubovák, lampu rozšroubovala, rozebrala, žárovku vyměnila a lampu zase s pomocí trochy hrubého násilí dala během několika chvil dohromady. Děda se tomu tehdy velmi podivil a nesouhlasně kroutil hlavou (zvlášť když máma místo toho, aby vypínač pečlivě nasadila a přišroubovala, vyřešila jeho návrat na místo jednoduchým úderem pěstí), rozhodně se ale poučil. Když tento týden praskla žárovka znovu, přišel za mnou, podal mi novou žárovku a řekl mi "Vyměň to." Chvilku jsem na něj konsternovaně zírala, další chvíli konsternovaně zírala na lampu, a pak jsem mu žárovku vrátila a prohlásila jsem, že to neumím. A tak máma večer přišla z práce, chopila se šroubováku a lampu rozebrala. Problém nastal teprve, když od dědy vzala připravenou žárovku a zjistila, že kulatá žárovka o průměru přibližně pět centimetrů se prostě do skla světla, které je čtvercového průřezu o straně asi tři centimetry, prostě nevejde. Děda tedy začal nadávat, divil se, jak je možné, že se tam ta žárovka nevejde, a po chvíli hrabání ve špajzce našel použitelnou žárovku, která se do otvoru doopravdy vešla. Má drahá máma pak dala lampu dohromady, opět s klasickou pomocí hrubé síly, nad kterou děda pouze smířeně zakoulel očima, a lampička opět na pár měsíců svítí. Jo, tomuhle se říká emancipace.