Ta hrozná spotřeba...

Pomalu se blíží konec měsíce a je to tu zase. Dědovy obvyklé odečty spotřeby vody. Ano, voda patří k dalším dědovým statistikám, které si vede, a neustále si stěžuje, jak moc vody spotřebujeme. Dřív nás peskoval i za hroznou spotřebu elektřiny, od té doby, co začal používat počítač, ale na elektřinu už nenadává, o to víc ale nadává na vodu. Jednou, je tomu asi půl roku, jsem se šla umýt i s vlasy a když jsem vypnula sprchu, zaslechla jsem z kuchyně tiché pípnutí. Podivila jsem se, ale nechala jsem to být, usušila se, oblékla a vešla do kuchyně. Děda seděl u kuchyškého stolu, ruce sepnuté v klíně, vypadal, jako kdyby někdo umřel. Když jsem přišla až ke stolu, zvedl hlavu, vrhl na mne obviňující pohled a řekl mrazivým tónem: "Třináct minut." Na ledničce blikaly kuchyňské minutky s časem 13:03. No ano, sprchovala jsem se skoro čtvrt hodiny, stopnul mi to na vteřinu přesně.
Přece jen mám poměrně dlouhé vlasy a používám na ně šampon i kondicionér, tudíž mi mytí trvá trochu déle než jemu, který má jen kraťoučkého ježečka. A dnes mi po odečtu a chvíli kalkulování, vyčítavě řekl: "Dvě stě litrů denně!" Neustále nás porovnává s ostatními v domě, prý máme z našeho vchodu největší spotřebu. No, to je vážně divné, když jsme tu tři, z toho dvě ženské s dlouhými vlasy, zatímco v ostatních bytech žijí jen důchodci, buď osamoceně, nebo v páru.

Zkrátka a dobře, asi budeme muset pořídit vířivku nebo bazén. Třeba děda, stejně jako u počítače, pozná, že je to fajn věc a taky přestane spotřebu hlídat. A nebo taky ne, kdo ví.