Podlaha

Mnou již popisovaná a dokonce i dokumentovaná situace s podlahou se pochopitelně nezlepšila a máma už zlomila hůl nad neustálým uklízením, piglováním a vytíráním (a já se jí nedivím). Dotazy, jak to děda dělá, že za sebou pořád nechává černé šlápoty, zůstaly bez odpovědi, máma se tedy vyptávala, jestli děda nechodí v domácích pantoflích po celém paneláku, na což děda skoro uraženě reagoval: "Jááá?! Ne!" (načež jsem ho dnes viděla, jak přicházel z chodby, když šel vyvěsit oznámení o členské schůzi do všech tří vchodů našeho domu, a přišel ve svých teplých zimních pantoflíčkách, co dostal od Ježíška a chodí v nich doma).

Málem jsem ale mámu musela křísit, když za dědou přišel pán, co dělá bytovému družstvu účetnictví. Děda mu přišel otevřít a pozval ho dovnitř slovy: "Dobrý den, jen pojďte dál, nezouvejte se, to je dobrý!"

Zásuvka

Pamatujete si na mou zásuvku u postele? Poblikávání lampičky před pár týdny vystřídalo divoké blikání notebooku do zásuvky zapojeného, což ale dědu stále nechávalo klidného. Máma nakonec přišla s nápadem, že je to možná jen špatnou prodlužovačkou, a že ji tedy vypojíme a zkusíme jinou. Vypojení bylo ovšem docela boj, protože zástrčce se zaboha nechtělo ze zásuvky vylézt. Jak jsme potom zjistily, tak proto, že byla zpola natavená.

Když jsme dědovi tuto krásu předvedly, děda prohlásil: "Cooooooooo? Dyť tu už sem měnil!" (v praxi = už to není ta stará černá bakelitová zásuvka, které tu jsou od doby, kdy byl dům postaven, tahle je už před dvaceti lety vyměněná). O pár dní později, když jsem se vrátila ze školy, mi děda hrdě podal novou zásuvku se slovy "Na!"

Chvíli jsem hleděla na zásuvku ve své ruce, načež jsem podotkla, že takhle mi k ničemu není. Děda opáčil, že by ji byl přes den vyměnil, ale že nemá kdo by mu pomohl odtáhnout mou postel. Mou válendu, kterou já sama od doby, co ji mám, tedy asi od 12 let, tahám sem tam každou chvíli, protože mi za ni neustále něco padá. Každopádně děda řekl, že je potřeba, abych někdy byla celý den doma, abych mu s tím pomohla.

O víkendu jsem se doma nevyskytovala, máma ale naštěstí jo, tak dědovi pomohla s velkým stěhováním a děda zásuvku vyměnil. Už neprská ani nehřeje, ale má prvotní radost byla předčasná. Máma mi koupila i novou prodlužovačku (ačkoli mi děda říkal, že mám používat tu starou natavenou, že jí nic není) a já se vesele uvelebila do postele s notebookem. Ten mi ale začal v nepravidelných intervalech poblikávat a dole v rohu obrazovky mi vyskakovalo varování "Upozornění: The power provided by AC adapter is too low for this computer". Stačilo trošku zahýbat kabelem a nabíjení se obnovilo, aby po chvilce zase umřelo a opět vyskočila tahle hláška. Nejdřív jsem se vyděsila, že mi přestal fungovat adaptér k notebooku, když jsem ho ale zapojila do jiné zásuvky v bytě, běžel úplně normálně. Sdělila jsem tedy mámě a dědovi, že mám opět se zásuvkou problém. Máma se přišla podívat, načež prohlásila:

"No čemu se divíš, to není zásuvkou, to je tím, jak s tím notebookem zacházíš!"

Užasla jsem: "Jak s ním zacházím?!"

"No vždyť ho pořád někam taháš, přenášíš ho, na to ty notebooky nejsou stavěný, to ti řekne každej ajťák," řekla mi káravě a odkráčela.

A teď mi někdo vysvětlete, k čemu tedy ty notebooky jsou.

Teplá voda

V úterý ráno, právě když jsem vstávala a děda snídal, se rozezvonil zvonek. Děda ho úspěšně vyignoroval, myslela jsem si, že ho neslyšel, ale když dopil kafe, postavil se ke dveřím a vyčkával. Zvonek se ozval znovu, po asi pěti minutách ticha, a děda otevřel. Za dveřmi se nacházel jeden z našich sousedů, vzteklý až na půdu. Prý máme v našem vchodě porouchané čerpadlo teplé vody, takže teplá voda skoro neteče. A soused právě přišel z noční a byl nerudný, že se nemůže vysprchovat.

Náš děda mu s rozvážností jemu vlastní sdělil, že u nás ve vchodě žádné tepelné čerpadlo není.

Soused mu na to odpověděl, že je, že je ve sklepě a že je evidentně porouchané, protože v ostatních vchodech domu teče teplá voda normálně.

Děda trval na svém, že v našem domě žádné čerpadlo není, že je ve výměníku o blok vedle a funguje pro celý dům.

Soused mu sdělil, že to je blbost, že teplá voda hapruje jenom u nás a že on ví, že je to čerpadlo ve sklepě a kde přesně je.

Děda o tom dosti zapochyboval a tvrdil, že je čerpadlo ve výměníku.

Soused se vzdal a řekl, že to je koneckonců jedno, že je hlavně potřeba zavolat na Pražskou teplárenskou, aby s tím sakra rychle něco udělali.

Děda řekl, ať tedy soused chvilku počká, a zanořil se mezi svá lejstra. Pak se ke dveřím vrátil s diářem, že v něm má číslo na teplárny. Pak mu došlo, že nemá správné brýle, a vrátil se do kuchyně pro ty na čtení. Chvíli se přehraboval v diáři, až vytočenému sousedovi řekl, že ono číslo už dlouho nepotřeboval a tak si ho do letošního diáře nepřepsal.

Soused řekl, že přece musí mít nějakou zákaznickou linku a ať tam děda zavolá.

Děda mu sdělil, že míval číslo v diáři, ale už si ho nepřepsal.

Soused vzdal marný boj s tím, že jde tedy spát, a požádal dědu, ať tedy - jakožto místopředseda bytového družstva - onu vodní situaci nějak vyřeší.

Děda zavřel dveře a vrátil se k snídani.

Při svých ranních rituálech jsem si stačila všimnout, že teplá voda teče chvíli ledová, chvíli vlažná, chvíli vařicí a pak zase ledová, prostě že kolísá teplotou i tlakem. Podařilo se mi tedy neopařit si zuby a odkráčela jsem do školy.

Kolem šesté večer jsem se ze školy vrátila a při mytí rukou zjistila, že se s vodou nestala žádná změna. O slabou půlhodinku později zvonil u dveří soused. Děda otevřel a otázal se ho, co si přeje. Soused se ho zeptal, co se tedy děje s tou zatracenou vodou, jak to, že to stále není opravené, a jestli se na tom aspoň už pracuje.

Děda mu spokojeně sdělil, že se podíval do starého diáře a našel telefonní číslo na jakéhosi Čapka, pracovníka Pražské teplárenské. Podal mu číslo na papírku, že tam tedy může zavolat, jestli chce. Soused tedy nasraně oddusal o svá dvě patra výš.

Večer jsme si já i máma myly vlasy, přičemž jsme si chvílemi málem uvařily hlavy. Ptaly jsme se dědy, co tedy s tou vodou bude, a dozvěděly jsme se, že to přece teče, tak co řešíme.

A tak nám už tři dny voda chvílemi teče teplá, chvílemi studená a chvílemi vlažná. A chvílemi vůbec. A místopředseda bytového družstva? Ten spokojeně pije bukvičky a čeká, až se to spraví samo.