Ztlumit

U nás doma vždycky něco hraje. Buď je to rádio, se kterým děda i vstává, nebo televize, případně obě televize najednou (v kuchyni a v obýváku, nejlépe naladěny na stejný program). Náš děda má televizi vlastně jako ukolébavku, jakmile ji pustí, usne. Nespí pouze u Ulice, Ordinace v růžové zahradě, CSI, NCIS, Sběratelů kostí a většiny pohádek či animovaných filmů. Já už sledování televize nadobro vzdala, i zprávy si radši přečtu na internetu, protože náš děda kdykoliv chceme s mámou na něco koukat přijde, svalí se do křesla, několik vteřin sleduje a pak začne těžce vzdychat. Po asi minutě usilovného vzdychání se otáže "Co je to zas za kravinu?" a ať už je odpověď jakákoli, po druhé minutě se natáhne po ovládání, přepne (pokud možno na něco jako Viasat History nebo ČT24) a do půl minuty usne. Jakmile se já nebo máma zmocníme ovládání a přepneme si to zpátky, děda se probudí, chvíli nespokojeně sleduje, pak se zeptá "Co je to zas za kravinu?!" a po chvíli se natáhne po ovládání, aby si to opět přepnul a opět usnul. 

Pokud čirou náhodou nespí a já něco sleduji, obvykle se přižene s tím, že si musí udělat odečet z teletextu a buď mi mnou sledovaný pořad přepne na jedničku, nebo mi aspoň přes obraz nahodí teletext. Ale to, že za deset minut bude reklama a může si tudíž odčíst při ní, to mu nevysvětlíte. Odečet je přece nejdůležitější. A takhle podobně se mi vloni celé léto stávalo, že si děda po obědě sedl do křesla a okamžitě usnul. Já sledovala nějaké nezajímavé pořady, ale jakmile konečně začalo to, na co jsem celou dobu netrpělivě čekala, děda se probral, sebral mi ovladač a začal odečítat.

Další věcí je, že když děda něco opravdu sleduje (míněno třeba již zmíněnou Ulici nebo Ordinaci), nesmí se ozvat jediná hláska nebo šelest, aby něco nepřeslechl nebo mu neunikl nějaký klíčový okamžik. Tudíž jakmile se s mámou začneme o něčem bavit, děda se nasupeně zvedá a odchází se dívat do druhé místnosti, případně zvýší hlasitost až na maximum. Totéž se stalo dnes, když jsem seděla v obýváku u stolu a potřebovala jsem si ustřihnout kousek papíru. Asi deset vteřin jsem jím šustila, a už televize řvala jako kdyby vedle nás zuřila atomová válka. 

No a tak si většinou zalézám do svého pokojíku, kde si pouštím hudbu nebo cokoliv. Ticha se u nás doma prakticky docílit nedá, proto si hrozně užívám, když jsem někde a je tam opravdu ticho a klid. Jenže když si takhle sedím u sebe v pokoji, koukám na film, seriál nebo poslouchám hudbu, dost často se ve dveřích objeví rozzlobený děda se slovy: "Víš kolik je hodin?! Jak to, že ti to tak řve?! Ztlum si to!"