Pages

0 reakcí

Bouřka

Je to poněkud off topic, ale nechtělo se mi to dávat na makovičí blog, proto se s vámi podělím tady.
Včera večer a v noci zase proběhla Čechami divoká bouře. Sledovala jsem ji na radaru a zaujal mě jeden úkaz, který se dlouho točil kolem Příbrami. Z radarových snímků jsem udělala animovaný gif, posuďte sami. Že by ďáblovo oko?


P.S. Já vím, že toho asi bylo na radar v Brdech moc, ale teorie ďáblova oka se mi líbí víc ;-)

3 reakcí

Lahodný francouzský sýr

Prý jsem divná, že si z cest nevozím suvenýry, ale žrádlo. No, možná na tom něco je. 
Z dovolené ve Francii jsem přivezla dva tisíce fotek, pár sáčků se sušenou levandulí, několik mýdel Savon de Marseille, ale hlavně různé druhy medu, pár lahvinek vína a několik lahodných zrajících sýrů. 
Těšila jsem se, že se sejde celá široká rodina (konkrétně čtyři osoby), nakrájíme sýry, otevřeme rosé Côtes du Rhône a budeme vyprávět. 
Když bylo jasné, že do čtrnácti dnů to nebude, pokusila jsem se zabalit divoce dozrávající sýry do alobalu, abych plazivé následky jejich dospívání po otevření ledničky udržela v hranicích bytu a nemusela je zahánět ze společného schodiště. 
Ani po čtyřech týdnech, ač to bylo dlouhodobě plánováno a hlášeno vrchnosti, se nepodařilo sejít se na společnou dovolenou. Řekla jsem DOST! a pokusila se slavnostně drahocenný produkt naservírovat těm z nás, kteří si čas dokážeme zorganizovat.
Tušíte správně, přátelé. Jednou jsme se nadechli, oslizlé suvenýry jsem přelila do misek před chalupou, kam se chodí přiživovat místní ježci a toulaví kocouři, a do rána očekávám invazi mrchožroutů z obou okresů, na jejichž hranicích sídlíme.
Příště vám dovezu klíčenky, holoto.

4 reakcí

Chovejme se k sobě ohleduplně


Pravidelně cestuji MHD. Pohled na stařenky zavěšené do poutek pod stropem vozu, třepotající nožkama ve vzduchu a vratce se klátící nad sedícími dívčinami a jinochy, kteří neodlepí oči a prsty od svých smart phonů, mě inspiroval k sepsání následujících řádků.

Znáte ten obrázkový manuál DP Praha, v němž hranaté postavičky informují cestující, jak se mají chovat? Na některých plakátech nabádají mladší, aby pustili sednout starší nebo pohybově indisponované osoby. Vzhledem k převratnému vývoji moderních komunikačních prostředků bych však dopravnímu podniku navrhla, aby agitaci přizpůsobil nové době a statu quo takto:

Zevlující cestující, respektujte prosím zaneprázdněné majitele smart phonů. Zatímco vy si jen tak zbůhdarma civíte z okna nebo šmírujete spolucestující, vlastníci důvtipných škatulek si nemohou dovolit ztrátu jediné vteřiny. Musí sjet timeline a udržovat konverzaci na sociálních sítích, zkontrolovat e-mailovou schránku, zjistit návaznost dalších spojů, přečíst si nejnovější zprávy, ujistit se, že satelit správně určil polohu a checknout se na foursquare, vyfotit informační display dopravního prostředku, aby přátelé viděli, čím jedou a kde právě jsou, a rozeslat jim obrázky toho, co právě pojedli... 
Lelkující účastníci hromadné dopravy, uznejte, že takový rozsah činností zaslouží úctu a vyžaduje notnou dávku soustředění. Dopřejte tedy majitelům chytrých krabiček trochu pohodlí a soukromí a uvolněte jim místa k sezení. 
Děkujeme, že se k sobě chováte ohleduplně, váš DPP.

2 reakcí

Kterak rozpoznat životaschopnost muže


V supermarketu jsem se u kasy postavila za pohledného mladíka. Kdysi jsme těmhle typům staromódně říkaly, že „by stál za hřích.“
Pás v Bille je krátký, a mladík, ačkoli před ním nikdo nestál a pokladní už markovala jeho pětipoložkový nákup, se o pás ležérně opíral a neposunul se ani o píď, aby mi umožnil vyskládat zboží z košíku. Neměl čas. Soustředěně hleděl do prázdna a v duchu se asi zabýval derivacemi a integrály, nebo možná, soudíc podle jeho futrálu, jenž vypadal, že obsahuje keyboard, skládal velkou operu nebo requiem.
Po sdělení částky sebou polekaně trhl, konečně se i s pouzdrem pošoupl a roztržitě se začal šacovat při hledání peněženky. Zaplatil a počal si skládat nákup do tašky. Zatímco jsem musela od pokladní přebírat namarkované zboží přes plexikovou přepážku, přes niž při své minivýšce ani nevidím, protože mých asi dvacet kousků nebylo kam dát, mladík se několikrát nestrefil do tašky, roztrhl pytlík s bramborami a požádal o další, do něhož erteple po jedné překládal. 
Od pokladny jsme odcházeli zároveň a já si pomyslela: „No hochu, tebe bych chtěla mít doma!“
Závěrem rada do života dívkám, které si vybírají budoucího partnera – pošlete ho na nákup do supermarketu a tajně jej sledujte. Jestli se s tím vypořádá podobně, jako tento krasavec, raději hledejte jinde. Tenhle bude pro praktický život nepoužitelný.