Bramborové klíčky útočí

Nedávno mě napadlo, jaký je vlastně rozdíl mezi generacemi teď a před dávnými lety. Když si vezmu, v čem byl vychován děda - v naší chalupě žilo několik rodin pohromadě, všechny generace spaly v jedné místnosti, byly spolu neustále ve styku. Ti mladší se starali o ty staré a tak podobně. No a zdá se, že děda ode mě a mámy tak nějak očekává totéž, tedy že ho budeme obskakovat, jenže my na to zpravidla nemáme čas. Přece jen tříčlenná rodina je něco jiného než prvorepublikové široké rodiny se spoustou dětí, sourozenců, sourozenců sourozenců a podobně. Každopádně takové věci, jako uklidit si po sobě drobky na kuchyňské lince, vyluxovat popel z cigarety, co mu upadl na ubrus a podobně, to ho nikdy nenapadne.

Nejvíc mě ale zaujal zvyk mýt brambory v umyvadle. To jsem si takhle jednou šla vyčistit zuby, nahnu se nad umyvadlo a ve výlevce vidím cosi tlustého bílého, vypadalo to jako hodně vypasení červi. Málem jsem se pozvracela, odskočila jsem od umyvadla s děsem v očích... no a posléze jsem zjistila, že jde o bramborové klíčky. Děda prostě myl brambory v koupelně v umyvadle a odlámané klíčky zůstaly ve výlevce. Koneckonců když klíčky, tak hlavně ve výlevce, že. Ovšem s klíčky v umyvadle je spojena taky zablácená pračka, na kterou si děda brambory odkládá před umytím, a zablácené celé umyvadlo, protože se děda neobtěžuje ho po své bramborové akci otřít. A tak když vlezu do koupelny v den, kdy zrovna obědváme brambory, vypadá to tam, jako kdyby si v umyvadle někdo čistil holinky, které si předtím postavil na pračku. Jednou už jsem to nemohla vydržet, zašla jsem za dědou a zeptala se:

"Dědo, prosím tě, proč myješ ty brambory v umyvadle a ne v kuchyni ve dřezu?"

Odpovědí mi byl dlouhý nechápavý pohled a pak: "Protože je to blíž."