Výlet

Prázdniny pro mě vždycky bývaly časem, kdy se jelo na chalupu. Náš děda se od této tradice z mých školních let odmítá odpoutat, čímž dává Makovici aspoň dva měsíce ročně, kdy si od něj přes týden může odpočinout a udržet pražský byt čistý déle než pět minut. A mě občas popadne touha se na chalupu taky podívat a zavzpomínat si na dětství. Proto jsem se před pár týdny, v době máminy dovolené, kterou na chalupě trávila, sebrala, nasedla do autobusu a vyrazila k Jičínu, kde mě měla máma s dědou vyzvednout autem.

Náš děda, který na chalupě vyrůstal a projezdil celé širé okolí na kole, se považuje za velkého znalce regionu a ke každé vsi má nějakou vzpomínku, kterou nám nezapomene odvyprávět pokaždé, kdy onou vesnicí projíždíme. Silniční síť se v těchto místech nijak nezměnila, a soudím, že i její povrch, podle stavu, v jakém se nachází, pamatuje doby, kdy se po něm ještě proháněl náš dědeček jako mladík na kole. Proto se také vždy, když někudy jedeme a nejsme si přesně jisty směrem, ptáme dědy, kudy dál. Tak tomu bylo i tentokrát, když jsme jeli jinou trasou než obvykle.

Hned když jsme odbočili z rychlostní silnice na Sobotku, ptala se máma:

"Dědo, kam teď? Doleva?"

"Néé, doprava!" hlásil děda ze zadního sedadla.

Odbočili jsme tedy a jeli dlouho rovně, až děda vzadu povídá: "No ne, měli jsme jet doleva."

Na další křižovatce se tedy máma za volantem opět zeptala: "Tak jak teda, rovně, nebo vlevo?"

"Odboč, odboč, to bysme se dostali do Střevače a to nechcem," poučil nás děda. Po cestě nás ještě obšťastnil svými vzpomínkami na vesničky o pěti chaloupkách, kterými jsme projížděli, až máma přerušila tok jeho vzpomínání: "A co teď? Rovně, doleva, doprava?"

"Jeď doleva,"odpověděl děda sebevědomě a v okamžiku, kdy máma zabočila, vykřikl: "Kam to jedeš?! Rovně jsi měla jet!"

"Vždyť jsi říkal doleva!"namítla máma nakvašeně.

"Jo, ale to jsem myslel jako rovně," setřel ji děda logicky. To už se máma vztekle zakusovala do volantu a dál se na nic neptala - nakonec jsme se totiž napojili na naši obvyklou trasu, které jsme se přitom chtěli vyhnout a jet horem přes Markvartice. A nebyli jsme od nich zas tak daleko!

Obvyklá trasa - čárkovaná: 16,7 km, 21 minut (dle Googlemaps), naše trasa: 28,1 km, 35 minut. 

P.S.: Do Jičína jsme ten týden jeli ještě jednou. Cestou zpět jsme chtěli jet přes Šlikovu Ves.

Máma: "Na Šlikovnu se odbočuje už tady, nebo až dál? Až dál, že jo?"

Já: "Jo, určitě je to dál."

Děda: "Nené, už tady!"

Máma honem odbočuje, ujede několik desítek metrů a zezadu se ozve:

"No bylo to až dál."

A pak mi někdo tvrďte, že chlapi mají orientační smysl!