Telefon

Moje maminka se často, když se hádáme, ohání tím, že jsem hysterická, neadekvátně reaguju a že jsem celá po otci. Občas mě ale strašně baví, jak reaguje ona.
V pondělí se mi povedla taková nemilá věc, a to že jsem si dávala talíř na stůl a zavadila jím o skleničku s máminým vinným střikem. Sklenička se převrhla, voda se rozlila po celém stole, máma začala ječet, že ten ubrus dávala včera nový a že se na nás taky může vykašlat, protože jsme s dědou strašná prasata a nemá to cenu měnit. Já zatím, jakmile jsem skleničku zvrhla, chňapla její telefon, véčkovou Nokii, který ležel uprostřed stolu, a setřela z něj několik kapek, které na něm byly. Pak jsem ho podala mámě a řekla jí, ať ho radši vypne a nechá proschnout, co kdyby se do něj ta kapalina náhodou dostala.
Po pár hodinách za mnou máma přišla do pokoje s oblíbenou větou:
"To se ti zase něco povedlo!" Předvedla mi, že telefonu jezdí barevné řádky po vnitřním displeji a vnější displej nefunguje vůbec, jen bliká dioda a svítí klávesnice.
"A dávalas ho vysušit?" zeptala jsem se.
"Ne. Já ho teda ještě zkusím nabít, jestli to nepomůže."
"Počkej, nenabíjej ho, jestli je v něm ta voda, tak to nebude dělat dobrotu," zkusila jsem jí poradit, i když jsem samozřejmě v těchhle věcech lama.
"Vždyť vypadá, že je suchej."
"No třeba je ta voda někde vevnitř, radši to nenabíjej."
Máma zahuhlala něco o tom, že jsem chytrá jako rádio, a telefon šla nabít. Když ani to nepomohlo, naopak vnitřní displej přestal i řádkovat a umřel úplně, začala vyšilovat.
"No to je výborný, tak já jsem bez mobilu, to se ti fakt povedlo, a firma mi novej nekoupí," lamentovala.
"Tak mi od něj dej papíry a já ti ho donesu do opravy, třeba to uznají jako reklamaci," nabízela jsem se.
"Ale na něj už se záruka nevztahuje, vždyť ho mám víc jak dva roky!" setřela mě máma.
"To teda nemáš, vždyť jsem ti ho byla koupit sotva před rokem, když ti aktivovali ten internet přes mobil..."
"Ne, to už je víc jak dva roky, to mi prostě do záruky nevezmou, a firma nemá prachy ani na výplaty a novej mi nekoupěj a já teďka ale nemůžu bejt bez telefonu, vždyť organizuju tolik věcí! Já potřebuju mít telefon, no to je úplně v háji, jak já se obejdu bez telefonu?!"
Když jsem se ozvala, že může používat svůj starý mobil, který je kompletně funkční a který vloni odložila jen proto, že si koupila modernější kus, byla jsem těžce vyignorována a máma se utápěla v depresích, že bez telefonu bude jako bez rukou a že to ani nemusí chodit do práce, protože všechno zařizuje přes telefon, který teď nemá.
Výsledek? Telefon má máma sotva deset měsíců, zjistila to, když se v práci podívala do účetnictví a hned mi vrazila záruční list, abych šla telefon vyreklamovat. Sama zatím bez problémů používá svůj starý Samsung. Tak mi držte palce, aby to opravdu vzali jako záruční opravu, nebo budu mít ještě doma pěkné peklo :D