Přijdeš?

Včera večer se mě stejně jako všechny pondělky děda zeptal:

"Přijdeš zítra během dne domů?"

A já mu stejně jako všechny pondělky odpověděla (a pořádně nasupeně, protože mu to říkám už počtvrté):

"Ne, nepřijdu, protože se to nedá stihnout."

A přitom jsem se vnitřně strašně vztekala, protože vysvětlete mi tedy, proč děda tak strašně toužil po tom, abych mu vytiskla svůj detailní rozvrh, když se mě stejně neustále ptá na totéž, jako kdyby nestačilo podívat se do toho rozvrhu. Protože kdyby se do něj podíval, viděl by, že mám během dne jedinou pauzu hodinu a půl, během které se domů a zpátky rozhodně projet nestihnu.

Přesně takhle jsem se pak později rozčilovala před mámou, načež ona odpověděla:

"Mnoo... on se asi ptal proto, že jsme se o tom bavili a on říkal "Ona zítra vlastně přijde až pozdě večer, co?" a já mu na to řekla "No třeba se doma zastaví během dne."..."