Chro

Občas by mě vážně zajímalo, nebo bych spíš radši vážně nechtěla vidět, jak by náš byt dopadl, kdyby tu děda bydlel sám. Kromě toho, že by to tu zavalil prospekty z obchodů, do kterých stejně nechodí, použitými igelitovými taškami a mikrotenovými sáčky, nejspíš by mu došlo nádobí, protože zastává názor, že pro jednoho člověka se nádobí nevyplácí mýt... ale hlavně by mě zajímalo, jak by dopadla kuchyňská linka.

Naše kuchyňská linka je dlouhá asi dva metry, možná ani to ne, a když jsem ráno v půl deváté odcházela, děda právě vstával. Linka byla čistá. Domů jsem se vrátila ve čtvrt na dvě a linka vypadala cca takto: po celé její délce byly nasypány drobky z housek, smíšené s drobky ořechového závinu, na jedné části se skvěla obří rozmázlá šmouha zaschlého kafe. Pak linku krášlily dobečky nastrouhaného tvarohu, rozpatlaný kus margarínu a kapka něčeho, co připomínalo uschlou svíčkovou. Pro barevnost se na mě ještě vedle dřezu smála růžová skrvna od šťávy. Nedokážu pochopit, kdy to všechno dokázal vyplodit, když přitom stihl ještě zajít na nákup. Zkrátka dědovy výkony v některých oblastech činnosti mne asi nikdy nepřestanou šokovat.