Skartovačka

Děda včera přišel s objevným nápadem:

"No, měla by se pořídit skartovačka," pronesl důležitě, načež jsme s mámou na něj chvíli nevěřícně zíraly.

"Proč?" zeptala se pak máma.

"No těch obálek se jménama je dost," řekl děda tónem, jako kdyby nám oznamoval konec světa. "Skartovačka by se hodila."

Nepochybuji tedy o tom, že jakmile budou mít v Lidlu nejbližší akci na skartovačky, děda nějakou zakoupí. Ovšem důvod je mi zatím trochu nejasný.

Náš děda díky své přirozené opatrnosti až paranoie nás vždycky nutil, abychom obálky s natištěnými jmény odváželi na chalupu a tam pálili v kamnech. Zpravidla jsme to tak praktikovali, ovšem připadá mi maličko hloupé nechávat tyhle "citlivé" papíry jen tak povalovat na chalupě ve starém papíru, když nám tam jednou až dvakrát ročně vždy vleze nějaký zloděj. Takový zloděj by si pak mohl velmi snadno zapsat adresu našeho bytu a přijít nás vykrást, když budeme zrovna na chalupě, a doma by si rozhodně nahrabal mnohem víc než na chalupě. Ještě mám v paměti, jak jsme před pár lety po jednom z vloupání našli na konferenčním stolku vyzývavě pohozený účet za telefon s dědovým jménem a pražskou adresou, nevím, proč ho měl děda schovaný v sekretáři. No a my pak dalších několik měsíců před odjezdem z Prahy důkladně zamykali všechny dražší věci do skříněk v bytě a klíčky schovávali na co nejneodhadnutelnější místa, žádali sousedy, aby dávali pozor, jestli z našeho bytu nejdou divné zvuky a zkrátka trpěli šílenou paranoiou, co kdyby se zloději vážně rozhodli přijít. Protože přece jen, poté, co člověku jednou a víckrát ročně vykradou chalupu, není si už jist ničím.

Hlavní jádro pudla ale tkví v tom, že kdybychom všechny adresované obálky házeli do obyčejného kontejneru na papír v naší ulici, domnívám se, že by se vůbec nic nestalo. Vždyť pokud by se někdo hrabal v popelnici pro naši ulici, beztak by mu stačilo jen obejít domy a podívat se na zvonky, aby věděl, kdo kde bydlí. A navíc adresovaná obálka přece o člověku skoro nic neprozradí. Leda tak je-li doktor nebo magistr, je-li paní nebo slečna, a případně, že má účet u ČSOB nebo jiného ústavu. Ale myslím si, že tyhle údaje nejsou zase tolik choulostivé na to, aby se hloupá obálka nedala hodit do tříděného odpadu. Nebo žiju v omylu a každá rodina opravdu vlastní skartovačku?