Kam ty školy spějou...

"A jak ty to teda zítra máš?" ptal se mě v neděli večer děda.

"Ve tři jdu na kafe s kamarádkou," odpověděla jsem.

"A předáš jí tu práci?" vložila se do debaty máma.

"Právě proto s ní jdu na to kafe," přikývla jsem.

Máma se pak otočila k dědovi a vysvětlila mu: "Jim už teď začalo zkouškový, už ji zase budeš mít pořád doma."

"Áha," odpověděl děda.

***

"Ty někam deš?" podivil se děda, když jsem se včera chystala před půl druhou ven.

"Vždyť jsem ti říkala, že jdu na kafe s kamarádkou, abych jí dala ty papíry, se kterýma nám pomůže," odpověděla jsem.

"Aha."

Psala jsem mámě na internetu, že už jsem na odchodu, ale že děda zase netušil, že někam jdu. Odpověď zněla: "No jo, když ty mu taky nikdy nic nehlásíš."

Má reakce: "Včera jsi u toho byla, když jsem mu to říkala!"

"Tos říkala jenom mně, děda u toho nebyl."

"To teda byl, on se na to i sám ptal."

"Neptal, spal v obýváku v křesle."

"Byl u toho, ptal se mě, jak to zítra mám, já řekla, že jdu s kamarádkou na kafe, ty ses zeptala, jestli jí dám tu práci, já řekla že jo a tys dědovi vysvětlila, že mi začíná zkouškový."

"Aha, to je fakt."

Vypnula jsem notebook, zamířila ke dveřím, za pár minut mi jel autobus.

"A co knedlíky?" zeptal se vyjeveně děda.

"Co s nima?" optala jsem se já.

"Maso přece."

"No a co s tím vším?"

"No jíst, copak ty nebudeš jíst?"

"Já mám za půl hodiny být na Staroměstský, to si to mám vzít do ruky?!" (ano, jsem drzá)

"Hm."

***

Včerejší večer jsem mírně prohysterčila zahrabaná ve skriptech na dnešní zkoušku a šílela jsem, že mi to vůbec neleze do hlavy a že tu zkoušku nedám. Dneska ráno jsem se chystala s nervy nadranc k odchodu a děda:

"A ty máš teď teda seminář, jo?"

"Ne, jdu na zkoušku," odsekla jsem.

"Áháááááá. Tak zlom vaz."

***

Přišla jsem odpoledne a uvítala mě naprosto klasická otázka:

"Tak jak?"

"Nevím, snad by to mohlo vyjít."

"To nevíte výsledky?!"

"Ne, snad budou do týdne."

"Pche, kam ty školy spějou, to za nás jsme věděli výsledky hned po zkoušce!"

"Kdyby tam měla sedět a na místě opravit těch 90 písemek, tak jsem tam do zítra," podotkla jsem.

"Jo no jó, voni na to maj teď nový metody, voni vás teď testujou."

A děda s nevěřícným kroucením hlavy odkráčel do kuchyně.