Jiskřičky

Dnes jsme měli doma opět veselo. Když jsem se asi v půl dvanácté dopoledne vrátila ze školy, padla jsem do postele (ano, šla jsem spát ve čtyři) a probudila jsem se až ve dvě, poté, co děda odešel na jakýsi sraz s kruhem z vysoké nebo něco podobného. Vykopala jsem se z postele a zapnula notebook s pevným rozhodnutím konečně si zkompletovat poznámky na úterní zkoušku. Notebook se mi ovšem nenabíjel, začala jsem tedy zjišťovat, kde je problém, abych záhy objevila, že v celém bytě nejde proud. 

Po dvou a půl hodinách, kdy jsem si místo notebookování četla učebnici a zaškrtávala v ní podstatné věci, se dostavil děda.

"Hele, nejde proud," oznámila jsem mu hned po pozdravu a demonstrativně se pokusila rozsvítit v koupelně.

"Už zas?" odpověděl děda otráveně.

"Já nevím, jestli už zas, prostě nejde," řekla jsem.

"To zas budu muset vylízt nahoru."

"Kam nahoru?" zeptala jsem se moudře.

"No když to nesvítí, tak asi praskla žárovka," odtušil děda.

"Ale ono nesvítí nikde nic, v celým bytě nejde proud," objasnila jsem mu.

"Coooo?" zněla odpověď.

"V celým bytě už asi dvě a půl hodiny nejde proud," řekla jsem.

"Jak to?" zeptal se mě děda.

"No to nevím, já se probudila a už nešel."

"To je divný," odpověděl děda a vydal se zkontrolovat pojistky. Pak zjistil, že v pojistkách to není, ale že byl vyhozený jistič. "Tys něco zkratovala," oznámil mi.

"Co jsem zkratovala? Já nic nezkratovala!"

"No muselas něco zkratovat, sám by se ten jistič nevyhodil," udeřil na mě děda.

"Já se jenom probudila a elektřina už nešla," bránila jsem se.

"To je blbost, tos musela něčím zkratovat," kroutil hlavou děda. Rozhodla jsem se mu už nic nevymlouvat a vrátila jsem se ke své učebnici. Děda se šel do kuchyně najíst a po sotva půl minutě se ozvalo tichoučké "prsk!" a celý byt opět zhasl.

"Tak to vyhazuje lednička," oznámil mi děda a vydal se opět na chodbu nahodit jistič.

Po hodině a půl přišla máma z práce a děda jí oznámil, že potřebujeme novou ledničku, protože ta nynější (značka Minsk, stará asi pětadvacet let, energetická třída tak minimálně G, spíš H) vyhazuje jistič. A že ji vypnul, aby ten jistič už nevyhazovala. Máma se chytila za hlavu, že se jí v ní zkazí maso a že tedy nemůžeme na víkend jet na chalupu, že místo toho budeme kupovat novou lednici. A ptala se dědy, jestli ví přesně, co je na ledničce vadného. Děda odpověděl, že neví, ale že ji otevřel a v tu chvíli se ozvala rána a vyletěl jistič. Máma si tedy jen povzdychla, před očima se jí točily tří, spíše čtyřmístné částky za novou lednici, a šla se navečeřet. Když si naložila na talíř jídlo, strčila jej do mikrovlnky na ohřátí. Zapnula ji a po sotva deseti minutách se ozvala šílená rána a ze zásuvky, v níž je mikrovlnka zapojená, se zablesklo. Všechny elektrické přístroje opět zhasly, děda prohlásil "No nazdar, tak i mikrovlnka je v háji!" a vydal se na chodbu nahodit jistič.

"Jestli to spíš nebude tou zásuvkou," dovolila si namítnout máma a raději prodlužovačku, do níž byla zapojená televize, anténa, set-top-box a mikrovlnka, vypojila. Když z ní vytahala všechny připojené šňůry, zjistila, že jedna ze zásuvek je uvnitř celá černá a mírně seškvařeně zapáchá.

"To sem blázen," prohlásil děda, když to uviděl, a okamžitě prodlužovačku rozmontoval. Přibližně dvacet minut se rýpal v jejích zčernalých vnitřnostech, prohlašoval: "Chmpf.... hmmm... éhm... no to sem blázen!... Tss... to sou věci... chm... no to sem blázen!" a nakonec zase prodlužovačku bez jakékoli opravy smontoval. Máma se zaradovala, že koupě nové prodlužovačky bude přece jen levnější než koupě nové ledničky, lednici zapojila a zatím spokojeně fungujeme. Každopádně už víme, jak to udělat, až budeme chtít malý domácí ohňostroj.