Pošta

Už od základní školy jsem si vypěstovala zvyk, že když přicházím do domu, podívám se do schránky, jestli něco nepřišlo. Dělám to denně, klidně i o víkendech, je to prostě jeden z automatismů. Když ale děda čeká poštu, ptá se mě pokaždé:

"Ve schránce nic nebylo?"

A já pokaždé přidrzle odpovídám "Nebylo, kdyby bylo, přinesla bych to."

Naše pošťačka naštěstí už rodinu zná, takže balíčky, které přijdou na mé jméno, klidně nechá převzít dědu. Zrovna před dvěma týdny jsem očekávala dobírku, a tak jsem dědu varovala, že mi má přijít balík za čtyři stovky. Děda mi odpověděl, že to snad mít bude, a po dlouhém výslechu, o jakou zásilku jde a odkud má přijít se uvolil, že to tedy převezme.

Druhý den jsem přišla ze školy a ptám se: "Nepřišlo mi nic?"

"Copak ty něco čekáš?" podivil se děda.

"Jo, tu dobírku, co jsem ti o ní říkala."

"A ve schránce nic nebylo?"

"Ne."

"Tak nepřišla."

O pár dní později už jsem se celkem divila, že balíček nepřišel, a ptala jsem se dědy, jestli tu byla pošťačka.

"A dívala ses do schránky?" otázal se děda.

"Dívala, nic tam nebylo."

"A co čekáš?"

"Tu dobírku za čtyři stovky."

"Žádná dobírka nepřišla."

Další den, když jsem se ještě vyvalovala v posteli, mi přišel doporučený dopis a děda pošťačce ohlásil, že jsem doma a můžu si to převzít. Šla jsem si tedy pro zásilku (z Fleru) v pyžamu a děda pak hlásil:

"Tak ses konečně dočkala, co?"

"Ne, já čekám na tu dobírku, tohle byl jen doporučenej dopis."

"A co to je?"

"Jsem objednala pro holky něco k Vánocům," řekla jsem a rychle zmizela, než stihl vyzvídat ještě víc.

O pár dní později jsem se opět pídila po své dobírce.

"Ty něco čekáš?" divil se děda.

"Jo, dobírku za čtyři stovky," odpověděla jsem.

"A do schránky ses dívala?"

"Jo, nic nepřišlo."

"Tak asi nepřišla."

Další den mi doporučeně dorazila další objednávka z Fleru (jo, jsem maniak, ale to sem nepatří) a děda ji opět přebíral. Přihnal se pak za mnou zářící jako měsíček na hnoji.

"Konečně ses dočkala!" hlásil.

"Jenže já čekám dobírku, tohle je jen doporučenej dopis."

"A kdes k němu přišla?" divil se děda.

Po čtrnácti dnech už jsem se po dobírce přestala pídit, protože stejně nedorazila. Jen děda se mě od té doby denně ptá, jestli už mi přišla ta dobírka.