Mlýnské kameny

Jakožto pouze občasný návštěvník a vzdálený pozorovatel naší domácí situace si někdy připadám jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Aneb jeden tvrdí to a druhý zase ono.

Čtvrtek večer, sedíme s mámou obě v kuchyni, povídáme si. Přijde děda.

Máma: "Dědo, tak přespříští týden tady budeš sám. Já jedu v pondělí na kongres a asi ve čtvrtek se vracím."

Děda s cigaretou v puse: "Hmm hm."

Pátek kolem poledne, jdu do kuchyně se naobědvat.

Děda: "Achjo. Mně ta máma taky nikdy nic neřekne, já vůbec nevim jak to bude. Já vim že jede ňák někdy na kongres, ale kdy jede a kdy se vrací, to mi vůbec neřekne. Vona to má snad ňák přes víkend, ale copak mi řekla jak?!"

Středa, státní svátek, máma přišla zrevidovat moje nové bydlení a při té příležitosti si postěžovat na dědu:

"On dneska vstával až skoro v poledne, přišel do kuchyně, vidí, že už mám hotový palačinky, který si předtím poručil, ale stejně si udělá ty svý tři rohlíky k snídani. Samozřejmě že pak sněd ty palačinky jenom dvě, se mu na to vyvařování můžu taky vykašlat!"

Čtvrtek odpoledne, došla jsem domů, povídám si s dědou:

Děda hrdě: "Včera byly palačinky!"

Já: "Já vim, máma říkala."

Děda: "Si vem jestli chceš, eště zbyly. Jich máma udělala ňák hodně tentokrát."

Já se uchechtnu: "No ona říkala, žes těsně před obědem snídal, takže jsi snědl jenom dvě."

Děda: "Ále, co zas povídá, vona si na mě furt jenom stěžuje, pět jsem jich měl!"

No, a komu mám teda věřit?! :)