Postřehy I

Vánoce v rodinném kruhu byly poměrně přínosné co se týče perličkózních poznatků. Nechci psát několik krátkých článků, proto napíšu jeden obsáhlejší, ale útržkovitější.

• Děda usne kdykoli a kdekoli. Dřív se omezoval pouze na své tři, čtyři až pět hodin odpolední chrupky v křesle, teď už usíná i v sedě u stolu (v ruce přitom drží hrnek kafe, takže když mu padá hlava a on sebou následně trhne, bryndá kafe po ubruse) a dokonce už je schopen usnout i ve stoje opřen o kuchyňskou linku. Usnul nám i u štědrovečerní večeře. Na chalupě obvykle prospí odpoledne v křesle u kamen, během prázdnin si ale, nevím už přesně z jakého důvodu, sedl do křesla druhého a když se o pár hodin později probral, byl zcela dezorientovaný a naštvaně se na nás obořil: "Co ste to tu provedli?!"
• Nevnímá, co se kolem něj děje. Žije ve své vlastní dimenzi, kam ta naše proniká jen občas. Máma z něj byla celé svátky naprosto na nervy. Na chalupě se nepřezouváme, protože celý dům je v takovém stavu rozpadlosti a zabordelenosti, že to nemá smysl. Ovšem teď v zimě se dovnitř po náhlé oblevě 23. a 24. nosily spousty bahna, proto jsme s mámou rozložily po podlaze v předsíni několik hadrů, aby se špína otřela tam a neroznášela se dál po domě. Děda si boty neotíral a v klidu capkal po domě. Máma zvlášť lpěla na čistotě kusu linolea, který leží v kuchyni, měla u něj položený hadr a denně ho co chvíli utírala (protože je to jediný světlý kus podlahy, tak je na něm vidět každý šlápanec). "Dědo, zrovna jsem to vytřela, je to ještě mokrý, neťapej na to, prosím tě," upozornila dědu. "Jááá?!" otázal se děda dotčeně. "Já ti na to šlapat nebudu." Chvíli postával v kuchyni, pak si zapálil a s cigaretou začal zamyšleně přecházet sem a tam po vytřeném linu, zanechávaje za sebou krásné černé stopy.
• Jak už bylo řečeno před chvilkou - sviní. Moje máma je znamením panna a ty si prý potrpí na úklid. Možná i proto byla máma celé Vánoce vzteklá, protože udržet v bytě nebo nedejbože v chalupě pořádek je s naším dědou naprosto nemožné. Poté, co C. na Štědrý den prolezl celý obývací pokoj nejdřív se smetáčkem a pak s naším historickým luxem těžkým jako cent, děda si večer ukrojil kus závinu a místo aby jej jedl nad talířkem, postavil se doprostřed místnosti a polovinu štrůdlu dekorativně rozdrobil po koberci. Jídlo mu padá z rukou, z příboru i z pusy, což komentuje velmi hlasitým nešťastným "Ňauňauňauňau!!!" Bryndá, ať už na ubrus nebo na sebe. Podotýkám, že ruce se mu netřesou, svinil vždycky (už babička z toho bývala nešťastná), jen se to s věkem stupňuje. Každopádně kde nasviní, to neuklidí, na to jsou přece ženské.
• Všechno je nepřekonatelný problém a proto se radši neřeší. U vykradené chalupy se automaticky počítá s tím, že bude příště vykradena zase, proto se všechny věci schovávají na roztodivná místa, místo aby se řešilo, jak dům zabezpečit, aby do něj už nelezli. Včera podotkl, že se rozbily posunovací dveře do obýváku. Jeden článek plastové "harmoniky" nedržel na několika centimetrech v druhém. Děda soudil, že bude potřeba celé dveře rozšroubovat, vysadit a opravit. Máma přišla, vzala oba články dveří, první zacvakla do druhého a bylo opraveno.

Zkrátka a dobře je u nás čím dál veseleji. Stay tuned, bude hůř ;)