Postřehy II

• Co si nekoupí, to nejí/nepoužívá, a pokud ano, tak se sebezapřením. K Vánocům mu ježíšek maminka nadělil dvoje nové domácí pantofle. To souvisí s třetím bodem, sviněním - mámu už přestalo bavit každý den třikrát vytírat novou podlahu v kuchyni, koupelně a na záchodě a neustále dědovi piglovat boty, které se usilovným piglováním začaly rozpadat. Nové boty děda v předsíni uložil ještě v sáčku na místo, kam si obvykle odkládá pantofle (tudíž jsou tam už troje) a na nohy si je bere, jen když máma začne kafrat, že už zase nosí ty staré odrbané. Přesto už po pár nošeních jsou úplně nové pantoflíčky polity kafem. Ode mě si děda k Vánocům vyžádal barometr, který jsem mu objednala a pečlivě zabalila. Když jsem mu ho předala, ani ho nerozbalil, odložil ho stranou a k rozbalení došlo až druhý den. Mým dalším dárkem pro něj byl zde na blogu již zmiňovaný hrneček. Děda mi za něj nejprve děkoval, když jsem mu do něj ale prvně uvařila kafe, prohlásil, že mu nevyhovuje, protože z něj kafe špatně klouže do krku. Co se týče jídla, máma udržuje v naší ledničce setrvalý stav salámů a sýrů, děda si ale koupil v Lidlu v akci štangli lovečáku a krájené salámy v lednici tiše plesniví.
• Neslyší, co má, a slyší, co nemá. Když se s mámou o něčem bavíme a zeptáme se ho na něco, nevnímá nás. Jednou jsem mu něco sdělovala a on mi řekl: "Co? No nemysli si, já už taky tak dobře neslyšim." Když jsem na něj o něco později promluvila radši hlasitěji, opáčil: "Neřvi na mě, já tě slyšim!" Když mu něco říkáme normálním hlasem, ptá se po zopakování, když je v jiné místnosti a my se tichým hlasem bavíme o tom, čím nás zase naštval, on přijde a naše předchozí řeči okomentuje.
• Nezdá se mu prakticky nic, co máma uvaří. Kromě toho, že už odpískal toasty a pizzu, dvě jídla, která se u nás večeřívala s chutí, v pondělí se mu nezdálo, že je kungpao s rýží (protože rýže je pro slony) a když včera máma připravovala oběd na druhý den, otázal se s despektem: "Co to bude?" "Lasagne," odpověděla máma. "Jo lazáááně," zamručel děda nespokojeně. "Kdyby to bylo na mně, dal bych si radši karbanátky." Případně se někdy rozhodne, že to, co máma připravila, prostě jíst nebude, takže si koupí něco vlastního a máma pak večer nadává jak špaček, že jí zase přebývá lichá porce jídla. Kromě toho si ještě navykl na dost prazvláštní systém stravování, který spočívá v tom, že si ve dvě odpoledne dá polévku a v pět večer hlavní jídlo.
• Vše je pro něj překvapením. Když jsem na Štědrý večer prostírala na stůl cibulákový servis, z něhož na Štědrý večer jídáme co pamatuju, děda postával opodál a překvapeně zvolal: "Pááááni, máma dokonce vytáhla cibulák, jo?" Hned po příjezdu na chalupu jsme do kyblíku na popel nasypali sklo ze zloději rozmlácených oken, načež děda druhý den prohlásil, že popel nebude vynášet, ale nechá ho na posyp namrzlé silnice. "A co to sklo?" zeptala se máma se zájmem. "Jaký sklo?" "No to sklo v tom kýblu s popelem." "Tam je nějaký sklo?" divil se děda. "No jistě, to z rozbitých oken," objasnila mu máma. "Aha, tak to budu muset vynést..." *povzdych*
• Když zrovna nespí, postává a se zájmem pozoruje. Zvlášť na chalupě je každá ruka k práci dobrá a děda měl dřív na starosti věci jako vynášení popela, přinášení dřeva či ranní roztápění kamen. Poslední dobou ale přestal dělat vlastně všechny práce (kromě lezení po žebříku na půdu a čerpání vody, toho se odmítá vzdát, i když jsem mu nabízela, že to můžu dělat místo něj), už ani nepřikládá do kamen, raději je nechá vyhasnout. Nejčastěji postává či přechází na nejfrekventovanějším místě, kde někomu co nejvíc překáží, pokuřuje přitom a bedlivě sleduje, co se kolem děje. Na mámino zakňučení "Dědo, prosím tě, sedni si nebo jdi kousek stranou, já tady potřebuju pracovat!" odvětí ublíženě "No jo, vždyť už jdu pryč," a odejde, zpravidla usnout do křesla.
• Všechno ví. S velkou oblibou radí hlavně mámě při vaření - on, u něhož je úspěch, když nerozvaří brambory. Stojí uprostřed kuchyně, takže se mu máma musí neustále vyhýbat, a kibicuje: "Tu cibuli si nakrájej spíš na tom druhým prkýnku... vem si na to ten větší hrnec... přikrej si to pokličkou... proč to nevaříš na elektřině?" a podobně. Máma, která je vytočená už tím, že jí děda překáží, tyhle jeho dobře míněné rady doslova nesnáší. Ne, že bych ji nechápala.