Rvačka

Včera večer děda sledoval cosi v televizi v kuchyni. Přišla jsem si udělat večeři a děda, sleduje pořad, stále naštvaně opakoval: "To je ale sračka... to je taková píčovina... taková hovadina! To je tak neskutečná debilita! To je taková blbost! Taková sračka! ..."

V ten okamžik přišla máma a chvíli se dívala, co to děda sleduje.

"Na co to koukáš?" zeptala se.

"Strašná sračka je to," oznámil jí děda a dál zaujatě zíral na obrazovku.

"Na Primě je zajímavej pořad, Soukromá dramata, investigativní," řekla máma, zatímco děda opět opakoval, že je to sračka a píčovina. "Tak proč na to koukáš, když je to taková sračka?" zeptala se máma a chopila se ovládání, že to tedy přepne. V ten okamžik se děda vymrštil ze svého místa, zařval: "NECHCIJÁCHCI!!!" a vyrazil jí ovladač z ruky. Já radši vyklidila pole, než se doopravdy poperou. Asi o hodinu později přišla máma za mnou do pokoje, aby mi oznámila, že budeme zítra bez oběda. 

"Děda tam pořád sleduje tu sračku, já chtěla uvařit, ale odmítám přitom koukat na tu sračku, co tam má, tak prostě vařit nebudu," odůvodnila to.