Těžký život návštěvníka

Od svého slavného přestěhování chodívám dvou rodinku občas navštěvovat. Ovšem řeknu vám, není to žádná sranda. Děda na mě vždycky vychrlí všechny novinky z bytového družstva, případně mi (zpravidla při jídle) velice naturalisticky a barvitě popíše, jak se včera kočka vyblila na koberec v předsíni, on si toho nevšiml a rozšlapal to po celém bytě. Mé plíce taky ztratily resistenci proti odpornému kouři dědových odporných cigaret, takže se v jeho přítomnosti dusím mnohem častěji. No a máma, máma si mě začala plést se svými mladšími kolegyněmi z práce. Voláváme si totiž tak obden, abychom si sdělily novinky, ale když pak přijdu na návštěvu, pravidelně se stává, že mi maminka s očima navrch hlavy sděluje:

"Hele, to mi teď říkala Martina z práce, že nějaká její kamarádka..."

"Mami, to jsem ti říkala já včera do telefonu."

"... Aha... A víš, co mi říkala Veronika? Že..."

"Mami, to víš ode mě..."

A velmi podobně mi také sděluje věci, které už mi dávno říkala, uvedené slovy: "To jsem teď říkala C., že..."

"Mami, u toho jsem přece byla."

"Aha."

Jedna má nejmenovaná kamarádka (zdravím :D) se s mou maminkou setkala a poté prohlásila, že je to velice ukecaná paní. A mně hned při další mé návštěvě doma došlo, že má pravdu. Pokaždé, když jsem se pokusila jí sdělit nějakou novinku z mého života, dopadlo to přibližně takto:

"Hele, mami, to se mi teď ve škole stalo, přednášející mi říkal-"

"Jo vidiš, to mi připomíná, víš, co mi teď řekl šéf? ..."

A na konec mého vyprávění už nikdy nedošlo. A tak to bylo snad se všemi mými pokusy cokoliv říct. Jen když s námi byl na víkend C., všiml si toho taky a pak, když mě máma zase přerušila, zastavoval ji a povídá:

"Pššššt, vydrž chvilku, nech ji to dopovídat!" :D

Nejhorší na tomhle "nedokončování" ale je, že se pak máma dotčeně zlobí: "Ty mi taky nikdy nic neřekneš!", případně mě shání, pak se diví, že jsem jí nebrala telefon, já vysvětluju, že jsem byla tam a tam a je mi odpovědí: "No jo, když tys mi neřekla, že někam vyrážíš..." apod. A pak se hádáme, protože já mám dojem, že jsem jí to přece říkala. No, ano, chtěla jsem, ale nějak jsem se k tomu už nedostala! :D