Čerpadlo

Naše chalupa není, z jakéhosi záhadného vzdoru předchozích generací naší rodiny, připojena k vodovodu. Vodu tedy čerpáme z vlastní studně (která vzhledem k pochybnému jílovitému podloží postupně cestuje, takže je vrchní skruž o 12 cm blíž k chalupě, než ta nejspodnější), která nám poskytuje neskutečně tvrdou, chcíplými slimáky a žábami zapáchající vodu, z níž se obáváme cokoliv vařit a proto pro pitnou vodu chodíme s kanystry k sousedům, kteří jsou díkybohu dostatečně hodní a benevolentní, že nám tohle vycucávání tolerují. Naše vlastní voda totiž ani pořádně nemyje a nepere, když si v ní umyju vlasy, vypadám pak jako divoženka, protože mi každý jednotlivý vlas z toho šoku trčí na všechny strany a při dotyku ruky nespokojeně šustí, a při mytí rukou nepomáhá ani mýdlo. Náš děda - se svou hýčkanou dermatitidou na rukou - si ovšem tuto vodu nemůže vynachválit a libuje si, že mu prý na rozdíl od té pražské nevysušuje ruce. No bodejť, když má mycí schopnosti jako bahno.

Voda se, co pamatuju, čerpá čerpadlem. Stále týmž čerpadlem. Respektive dříve bývala čerpadla dvě, jedno záložní, kdesi důkladně ukryté, kdyby to zanořené ve studni selhalo. Ovšem důmyslnou skrýš objevili zloději při jednom z devíti vloupání a záložní čerpadlo už není. A naše staré, permanentně se máčející čerpadlo po letošních prázdninách usoudilo, že toho má dost, a prý mu, podle dědova tvrzení, praskla jakási blána. Ne, v čerpadlech se nevyznám, takže vám vážně neřeknu, co s ním je, řeknu vám jen, že se tato porucha projevuje tak, že načerpání asi padesátilitrové, možná ani to ne, nádrže na půdě trvá 30 minut. Před vadou to byla otázka minut ani ne pěti.

Každopádně, to přece není žádný problém. Čerpadlo funguje, tak proč to řešit, že. Aneb obvyklý přístup našeho dědy - proč si s něčím dělat vrásky, proč něco zařizovat, když to zatím funguje. Zatím. Obě dvě jsme s mámou projevovaly znepokojení nad tím, že to čerpadlo nefunguje správně a tahle porucha je nejspíš jen předzvěstí poruchy další, která bude mít za následek, že čerpadlo přestane čerpat zcela. A taky jsme se shodly na tom, že kdybychom věděly, co je to za čerpadlo, nebo jaký typ nebo prostě kdybychom věděly cokoliv o čerpadlech, pořídily bychom nové, třeba jako dárek dědovi k Vánocům nebo jako předčasný dárek k Vánocům, jen prostě proto, aby nás nestrašila představa, že se na chalupě náhle ocitneme zcela bez užitkové vody. Ovšem z dědy bychom nějakou informaci musely páčit heverem nebo ho aspoň natáhnout na skřipec, a on sám není ani za mák ochoten cokoli řešit, dokud to funguje.

A tak minule, když jsme právě s mámou myly nádobí, děda přišel do kuchyně, zapálil si a povídá:

"Doufejme, že to čerpadlo vydrží aspoň do Vánoc..."

"No to teda!" zavrčela máma otráveně.

"Jinak bysme museli o Vánocích tahat vodu ze studně ručně, checheché!" zachechtal se děda vesele nad tou představou.

"No to by teda byla prdel," procedila jsem skrze zuby, protože mi bylo jasné, že by to nakonec dopadlo tak, že by nám děda sdělil, kde najdeme lano a kde kyblík a nechal nás s mámou vytahat si tu vodu samotné.

"Co že by to bylo?" otázal se mě děda.

"Prdel!" štěkla jsem.

"Jóó? A čí?" zeptal se děda chytře.