U nás by se dalo jíst i z podlahy!

Vloni v létě se u nás doma za dědovy nepřítomnosti uspořádala velká akce - C. předělal podlahu v kuchyni, koupelně a na WC a na odporně zelenopoblité linoleum nalepil krásné čtverce, co se tváří jako parkety. Necelé dva měsíce jsme se s mámou radovaly z krásné podlahy, než dorazil děda. Od té doby se máma den co den plazí po čtyřech po zemi a vytírá, protože děda za sebou zanechává černé fleky kudy chodí. Máma mu už zlikvidovala dvoje pantofle tím, jak je zuřivě drbala, a koupila mu dvoje nové, dědovy tlápoty jsou ale stále stejné. Ani já ani máma ani C. po sobě šlápoty nezanecháváme, jen náš dědeček a my nikdo naprosto nechápeme, jak je toho schopný.

Ve čtvrtek ráno máma odjela na služebku. Vrací se zítra dopoledne a já dnes večer odcházím. Při pohledu na dva dny nevytíranou podlahu mi bylo jasné, že pokud by tohle máma viděla, jakmile dorazí, trefil by ji šlak.

takhle vypadá naše podlaha po dvou dnech od vytření

Chopila jsem se tedy hadru a vydala se podlahu setřít. Hned jsem ale zjistila, že dědečkovy černé šmouhy jsou velice vytrvalé a že jen s mokrým hadrem na ně nevyzraju, takže jsem si došla ještě pro čistič na podlahy. Po kolenou jsem se tedy pohybovala po kuchyni a zuřivě drbala fleky, když tu přišel děda. Postavil se za mě a prohlásil:

"Chéééchééé, čouhá ti zadek!" 

Neměla jsem sílu jeho poznámku komentovat a dál se plazila po podlaze. Děda stál stále za mnou, patrně se kochal mým čouhajícím zadkem, a i když jsem nacouvala až do něj, nejevil známky toho, že by chtěl uhnout.

"S dovolením," zavrčela jsem na něj a děda se tedy s ublíženým výrazem odšoural do obýváku.

Po půl hodině jsem byla s piglováním hotova, vydrbala jsem i záchod, který je permanentně celý oblemcaný a zahnědlý od pilin, které používáme místo kočkolitu (a které děda při vynášení kočičího záchodku sype všude kolem toalety), umyla jsem i podlahu v koupelně, která vypadala dost podobně jako ta v kuchyni.

Když jsem měla hotovou koupelnu i záchod, děda se zrovna ploužil do kuchyně. Měla jsem chuť na něj zařvat, ať tam nechodí, že je to čerstvě vytřené, ale radši jsem to vzdala. Děda při průchodu chodbičkou ale šlápl do kočičí misky s vodou, která se rozlila všude kolem. 

"Jééje," řekl děda a díval se na své mokré nohy. Pak pokračoval v cestě ke svému místu.

"Utřeš to, nebo to mám utřít já?" zeptala jsem se poněkud nasupeně.

Děda se pomalu otočil s cigaretou na půli cesty k ústům a věnoval mi nechápavý pohled.

"Co?" zeptal se. Pak sledoval mé oči, upřené na kaluž na podlaze. "Todle? To nech, to uschne," prohlásil a přecházeje po kuchyni tvořil na podlaze malé loužičky.