Teplá voda

V úterý ráno, právě když jsem vstávala a děda snídal, se rozezvonil zvonek. Děda ho úspěšně vyignoroval, myslela jsem si, že ho neslyšel, ale když dopil kafe, postavil se ke dveřím a vyčkával. Zvonek se ozval znovu, po asi pěti minutách ticha, a děda otevřel. Za dveřmi se nacházel jeden z našich sousedů, vzteklý až na půdu. Prý máme v našem vchodě porouchané čerpadlo teplé vody, takže teplá voda skoro neteče. A soused právě přišel z noční a byl nerudný, že se nemůže vysprchovat.

Náš děda mu s rozvážností jemu vlastní sdělil, že u nás ve vchodě žádné tepelné čerpadlo není.

Soused mu na to odpověděl, že je, že je ve sklepě a že je evidentně porouchané, protože v ostatních vchodech domu teče teplá voda normálně.

Děda trval na svém, že v našem domě žádné čerpadlo není, že je ve výměníku o blok vedle a funguje pro celý dům.

Soused mu sdělil, že to je blbost, že teplá voda hapruje jenom u nás a že on ví, že je to čerpadlo ve sklepě a kde přesně je.

Děda o tom dosti zapochyboval a tvrdil, že je čerpadlo ve výměníku.

Soused se vzdal a řekl, že to je koneckonců jedno, že je hlavně potřeba zavolat na Pražskou teplárenskou, aby s tím sakra rychle něco udělali.

Děda řekl, ať tedy soused chvilku počká, a zanořil se mezi svá lejstra. Pak se ke dveřím vrátil s diářem, že v něm má číslo na teplárny. Pak mu došlo, že nemá správné brýle, a vrátil se do kuchyně pro ty na čtení. Chvíli se přehraboval v diáři, až vytočenému sousedovi řekl, že ono číslo už dlouho nepotřeboval a tak si ho do letošního diáře nepřepsal.

Soused řekl, že přece musí mít nějakou zákaznickou linku a ať tam děda zavolá.

Děda mu sdělil, že míval číslo v diáři, ale už si ho nepřepsal.

Soused vzdal marný boj s tím, že jde tedy spát, a požádal dědu, ať tedy - jakožto místopředseda bytového družstva - onu vodní situaci nějak vyřeší.

Děda zavřel dveře a vrátil se k snídani.

Při svých ranních rituálech jsem si stačila všimnout, že teplá voda teče chvíli ledová, chvíli vlažná, chvíli vařicí a pak zase ledová, prostě že kolísá teplotou i tlakem. Podařilo se mi tedy neopařit si zuby a odkráčela jsem do školy.

Kolem šesté večer jsem se ze školy vrátila a při mytí rukou zjistila, že se s vodou nestala žádná změna. O slabou půlhodinku později zvonil u dveří soused. Děda otevřel a otázal se ho, co si přeje. Soused se ho zeptal, co se tedy děje s tou zatracenou vodou, jak to, že to stále není opravené, a jestli se na tom aspoň už pracuje.

Děda mu spokojeně sdělil, že se podíval do starého diáře a našel telefonní číslo na jakéhosi Čapka, pracovníka Pražské teplárenské. Podal mu číslo na papírku, že tam tedy může zavolat, jestli chce. Soused tedy nasraně oddusal o svá dvě patra výš.

Večer jsme si já i máma myly vlasy, přičemž jsme si chvílemi málem uvařily hlavy. Ptaly jsme se dědy, co tedy s tou vodou bude, a dozvěděly jsme se, že to přece teče, tak co řešíme.

A tak nám už tři dny voda chvílemi teče teplá, chvílemi studená a chvílemi vlažná. A chvílemi vůbec. A místopředseda bytového družstva? Ten spokojeně pije bukvičky a čeká, až se to spraví samo.