Podlaha

Mnou již popisovaná a dokonce i dokumentovaná situace s podlahou se pochopitelně nezlepšila a máma už zlomila hůl nad neustálým uklízením, piglováním a vytíráním (a já se jí nedivím). Dotazy, jak to děda dělá, že za sebou pořád nechává černé šlápoty, zůstaly bez odpovědi, máma se tedy vyptávala, jestli děda nechodí v domácích pantoflích po celém paneláku, na což děda skoro uraženě reagoval: "Jááá?! Ne!" (načež jsem ho dnes viděla, jak přicházel z chodby, když šel vyvěsit oznámení o členské schůzi do všech tří vchodů našeho domu, a přišel ve svých teplých zimních pantoflíčkách, co dostal od Ježíška a chodí v nich doma).

Málem jsem ale mámu musela křísit, když za dědou přišel pán, co dělá bytovému družstvu účetnictví. Děda mu přišel otevřít a pozval ho dovnitř slovy: "Dobrý den, jen pojďte dál, nezouvejte se, to je dobrý!"