Plíseň

Začínám pomalu zjišťovat, že v naší rodině je nebezpečné už i jít se navečeřet. Aneb dnes jsem si takhle v klidu přišla do kuchyně, položila si pečivo na kuchyňskou linku a udělala si k večeři dva rohlíky se sýrem. Zakousla jsem se do prvního a přivítala mě má oblíbená nakyslá chuť sýru... a po chvilce také jakási podivná nezvyklá hořkost. Začala jsem tedy zkoumat zbylý sýr v obalu, jestli není plesnivý, ale vypadal naprosto v pořádku, a taky tak chutnal. Dojedla jsem tedy první rohlík, vzala do ruky druhý a zjistila, že je poněkud navlhlý. Na kuchyňské lince totiž byla (jako obvykle) rozlitá voda. Začala jsem nespokojeně kafrat - tak, aby to děda, sledující soustředěně televizi, slyšel - že už je zase linka politá vodou, načež se na mě dědeček podíval a svým obvyklým lhostejným hlasem prohlásil: "To není voda. To se mi rozlil tamten roztok, co mi dala doktorka na tu plíseň na rukou."