Bez sádry

Konečně mi po třech týdnech dnes ráno sundali sádru z ruky.
Z chalupy jsme přivezli po Vánocích tři tašky špinavého prádla, i jala jsem se je třídit. Dědu to evidentně překvapilo.
- Co děláš?
- Dávám prádlo do pračky.
- To budeš prát?
- Jistě.
- A to budeš i věšet?
- Samozřejmě, když to za mě nikdo jinej neudělá.
- Ale tu ruku bys měla teď šetřit.
Aha, začínám chápat, proč děda po operaci ruku už nikdy pořádně nerozhýbal. Nebude to nešikovností chirurgů, ale zanedbanou rehabilitací prací.